Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lodě a letouny pozemské výroby

 

 

 

X-301 Interceptor
Pokud si ještě pamatujete ty dva poškozené smrticí kluzáky, se kterými se podařilo týmu SG-1 uniknou z Apophisovi lodi .Byly převezeny do Oblasti 51,kde je technici asi dva roky studovali, až se jim podařilo vytvořit hybridní letoun X-301 
Interceptor. Zvenku vypadá jako Goa'uldský kluzák a zevnitř jako lidská stíhačka. Byla vyzbrojena dvojici raket AIM-120A a hlavicemi obohacenými Naqudahem a maskovacím zařízením STEALTH. Po skončení testování měla být stíhačka přidělena k orbitální obraně pod velením SGC.Bohužel byl prototyp zničen při testování, které prováděl Teal'c s plukovníkem O'Niellem. Při aktivování zbraňových systémů se aktivovalo i zařízení nainstalované Apophisem, které převzalo kontrolu nad strojem a poslalo loď do vesmíru. Je však stále možné, že v Oblasti 51 bude vytvořen další.
te_interceptor.jpg(25 kb) 

F-302

Druhý vyvinutý a první úspěšný pozemský bojový letoun pro lety mimo atmosféru. Přestože má stejné uspořádání jako Goa’uldský kluzák, je vyroben na Zemi. Prototyp byl vybaven také nadsvětelným pohonem, avšak ten nefungoval díky nestabilitě naquadrie, která byla použita jako palivo. Sériové letouny proto vybavovány pouze raketovým motorem pro pohyb mimo atmosféru a dvěma proudovými motory pro lety v atmosféře. Menší chyba je, že v seriálu se létá na proudových motorech i ve vesmíru. V každém letounu jsou 2 místa – logicky by to měl být operátor/střelec a pilot, a když stroj testovali O’Neill a Carterová tak tomu tak skutečně bylo, avšak například v úvodu dílu Avalon to vypadalo, jako by složení posádky bylo spíš pilot (plk. Mitchell) a turista (nedůležitá vedlejší postava). Co se týče výzbroje, pod X 302 je možné podvěsit několik (pravděpodobně 4) střel vzduch-vzduch. Tento stroj se zapsal do historie SG tím, že je první sériově vyráběný bojový prostředek pro lety mimo atmosféru. Neví se, kolik jich zatím bylo vyrobeno, ale 8 jich je umístěno na Prometheovi, o dost víc na Daedalovi, několik na stanovišti Alfa a pravděpodobně též na nějaké pozemské letecké základně. 

Obrazek

X-303 Prometheus

První velká pozemská vesmírná loď, navržená pro obranu planety. No, Enterprise to sice není, ale je rozhodně lepší než battlestar Galactica. Nejprve byl Prometheus vyzbrojen čímsi, co byl zřejmě vývojový mezistupeň railgunu, později byl dovybaven railguny a údajně má i asgardské štíty a zbraně. K pohonu složí dva typy motorů – podsvětelné a naquadriové nadsvětelné. Na palubě se nachází 8 strojů X 302. Trup je vyroben ze slitin Trinia (prvek, který se na Zemi nevyskytuje a proto je dovážen z mimozemského dolu).  Podsvětelné motory jsou schopny dopravit loď na orbitu za 30s a ve vesmíru propůjčují Prometheovi rychlost 110 000 mil za sekundu.

Obrazek

Bc-304 Deadalus

Poté co Prometheus úspěšně ustál útok Anubisovy flotily na Zemi, si lidé uvědomili jak nutně novou třídu vesmírných lodí  potřebují. Kvůli již probíhající expedici Atlantis musela nová třída lodí splňovat mnohem více kritérií než Prometheus. Původně byla vytvořena pro operace v naší galaxii, ale když se nepodařilo navázat další spojení z Atlantis, rozhodli se koncepci změnit a vytvořit loď schopnou mezigalaktického cestování.Lidské znalosti hyperpohonných systémů však konstrukci takového plavidla neumožňovaly. Tyto znalosti vycházely ze studia goa'uldské technologie a Goa'uldi  nikdy neměli k dispozici mezigalaktické hypermotory. V tomto směru však lidem pomohli Asgardi. Díky tomu, že se  v podstatě postarali o zničení replikátorů ve své galaxii a dali Asgardům do rukou zbraň, která jim pomohla Replikátory jednou provždy vyhubit, se Asgardi rozhodli na oplátku poskytnou některé své technologie, přesněji řečeno své štíty, transportní a pohonné technologie. Díky tomu mohli Tauriové postavit zcela novou loď, která překonávala všechno, v co mohli pouze doufat.

Základní popis:
Přesné rozměry lodi nejsou známy, nicméně z toho co jsme vyděli v seriálu lze odhadnout zhruba následující:
délka 360 metrů, šířka zadní části lodi 220 metrů, šířka přední části lodi 60 metrů, výška lodi 50 metrů.
Kontruskce mezigalaktického plavidla vyžadovala daleko větší pevnost materiálů, než jakou poskytovalo trinium použité pro stavbu Promethea. Kostra a plášť Daedala je proto vytvořen se superpevné asgardské slitiny schopné odrážet velké množství energie. Díky tomu je Daedalus extrémně odolný i v případě, že se zhroutí jeho štíty.

Zbraňové systémy:
Stejně jako u Promethe, informace o zbraňových systémech jaksi chybí. Z toho co jsme viděli lze jednoznačně říct, že Daedalus je vybaven střelami s taktickými hlavicemi Mark - 8 (jaderné hlavice). Kromě nich je vybaven railguny. Tyto zbraně však nejsou dostatečně výkonné na to, aby pronikly silnějšími energetickými štíty a jsou proto určeny především k obraně lodi.

Obranné systémy:
Stejně jako později Prometheus, i Daedalus je vybaven asgardkými energetickými štíty. Díky pokročilé konstrukci naquadahových reaktorů jsou tyto štíty mnohem stabilnější a mnohem silnější než štíty Promethea, navíc je lze ještě posílit energií ze Z.P.M. (pokud je připojeno na energetické okruhy lodi).

Podpůrné letouny:
Stejně jako Prometheus, i Daedalus má ve svých útrobách místo pro letouny F-302. Toto místo tvoří dva hangáry na bocích lodi schopné poskytnou plnou podporu pro tyto letouny (včetně oprav při poškození, což Prometheus nebyl schopen poskytnout). Standardně jsou však všechny letouny a podpůrné prostředky umístěny pouze v jednou hangáru, pravděpobodně pro případ potřeby rychlého ukončení souboje. Hangáry mají hermeticky uzaviratelná vrata, kromě nich je možné vztyčit na jejich místě asgardské štíty.

Pohonné systémy:
Stejně jako Prometheus je i Daedalus vybaven několika druhy motorů. Jejich počet se však snížil ze tří typů na pouhé dva. Prvním typem je Taurijský podsvětelný pohon kombinovaný s antigravitačním generátorem. Oba dva systémy pohonu byly po otestování převzaty z Promethea a spojeny do jediného, mnohem efektivnějšího, pohonného systému.
Druhým pohonným systémem je Asgardský hyperpohon. Poté co Asgardi nabídli Tauriům za jejich pomoc v boji s Replikátory některé své technologie, byl další vývjoj taurijského hyperpohonu odložen na neurčito. Stalo se tak ovšem za cenu určitých nevýhod které s sebou přináši včlenění této asgardské technologie do systémů Daedala. Prvním problémem je samotné napájení hyperpohonu. Asgardni standardně používají ve svých lodích neutrio-iontové generátory schopné bohatě pokrýt spotřebu jejich systémů. O tuto technologie se však nepodělili a Tauriové tak museli najít náhradu. Jako jediná dostupná volba se ukázal antický Z.P.M. (původně zamýšlené naquadriové reaktory spotřebovávaly palivo příliš rychle). Kombinace tohoto zdroje energie s asgardským hypermotorem se ukázala být opravdu dobrou volbou - loď je tak schopna doletět z Tauri k Atlantisu za necelé čtyři dny. Kromě Z.P.M. lze hyperpohon samozřejmě napájet i sadou naquadahových generátorů, to se však používá pouze při krátkých intergalaktických cestách.

Protože se však Asgardi i přes veškeré zásluhy Tauriů báli že bude jejich technologie zneužita, stanovili si podmínku aby na každé lodi vybavené jejich technologií byl přítomen člen jejich rasy jako technický dozor. Na Daedalovi tuto funkci v současné době plní Hermiod. Pro jeho větší phodlí byl ve strojovně lodi umístěn standardní asgardský ovládací panel, který Hermiodovi poskytuje přístup ke všem lodním systémům.

Protože Daedalus se více než osvědčil, začali lidé pomalu budovat vlastní flotilu složenou z těchto lodí - třída těchto lodí byla pojmenována podle prvního prototypu.